Objetí...
Objetí...
Ten pohyb, to gesto, který člověku dá smysl, když tedy člověk chce... Ten fakt, že cítíte tu milovanou duši (či více duší, egal) na své hrudi, že je k sobě můžete tisknout, že tu jsou a jsou tu pro vás stejně tak, jako jste tu vy pro ně... Obrovská odpovědnost, láska, odhodlání a samozřejmost... Ten pocit prostě nic nenahradí!
Dnes v Ankaře, v tom nádherným městě, zemřela cca stovka lidí... Proč? Protože se nějakej debilek rozhodnul, že svoje problémy neumí řešit normálně, tak je „vyřeší“ jinak, a vybije se na x desítkách dalších lidí, kteří nemají s jeho podělaným životem co do činění?!
Já se ty lidi vážně snažím pochopit, ale nejde mi to. Oni byli v něčem vychovaní, mají cosi vštípený, v něco věří takovým stylem, že to onomu „PB“ (Průměrnýmu Bělochovi) přijde naprosto nesmyslný! Žijou svou vírou, dávají tomu všechno, snaží se, protože věří... Ale je to tak správně? Můžu věřit v leccos (a upřímně, moje víra, ta moje malá osobní víra, je fakt silná), ale neznamená to přece, že pro její „nepřijetí okolím“ budu kolem sebe házet bomby a dělat chujoviny... Kde je realita? Kde je ten soucit a pochopení, ke kterým ve výsledku prakticky každá víra ve svým základu vyzývá? Kde je ta lidskost, kterou hledáme už tolik tisíc let?
Dnes řeším počurávání, řeším dítě, řeším blbosti, protože to je můj každodenní chleba. Ale u toho se pozastavuju ne nad blbostí světa, ale nad blbostí jednotlivců, kteří neprskají, nenadávají, nehledají řešení, ale rovnou jdou a odbachnou x dalších, kteří s jejich problémy nemají absolutně vůbec nic co do činění...
Nechápu. Prostě nechápu...
Katka Bobková
Jeden by řval…
Proč to ti lidi dělají? Proč se obklopí výbušninami a jedou se odpálit do davu těch, který neznají? Jakej je ten jejich podělanej motiv?
Katka Bobková
Jsem heterosexuální muž a kdo je víc?
Jsou chvíle, kdy mám pocit, že homosexualita je skutečně velmi nebezpečná a život ohrožující, ne-li dokonce nakažlivá. Musí být. Proč jinak by tolik mužů (a nejspíše i žen, ovšem muži, zdá se mi, převládají) neustále vyjadřovalo tak velkou měrou svůj strach, vztek, a téměř zoufalství a beznaděj nad faktem, že tato sexuální orientace skutečně existuje a že se o ní mluví?
Katka Bobková
Podzim
Je to tu zase, barvy, nostalgie, vlezlý déšť, mrazivá rána a odpolední líné slunce...
Katka Bobková
Královna Levounů
Není to moje vina. Fakt ne. To Stvořitel prostě někde udělal krpu jako prase. Ruce mi dal obě levý, nohy nejen čitelný, ale i šmatlavý a kulička v mé hlavě má zkrátka trochu víc prostoru, než je u jiných lidí zvykem...
Katka Bobková
Spravedlnost
Znáte ji? Z pohádek, z knih, z televize (no fajn, tam nevim), ze života... Tak dnes jen malý povzdech nad aktuální situací...
Katka Bobková
Taaak jseeem v práci, no a cooo, no a cooo, no a coooooo…
Jak už tu někteří možná postřehli, mám ani ne rok a půl staré dítě. A pozor! Od srpna je ze mě pracující matka! Upsala jsem se Ďáblu na plný úvazek, ačkoli – pravda – jen na půl roku, a vlastním potem a krví tuto smlouvu podepisuji den co den. Vyzkoušet se má v životě všechno...
Katka Bobková
Mám právo říci svůj názor?
Dnes ráno mě celkem solidně nadzvednul článek na idnes.cz, v němž paní Anna Šabatová nastínila obsah výroční zprávy ČHV...
Katka Bobková
Deset dětských naschválů
Tak mi moje milá lejdy oslavila před pár dny už rok a čtvrt svého života. Byl to čas fakt velkých změn a zkušeností, jak to tak s dětma už bývá, že. Pro případ nesouhlasných reakcí na tento výlev bych velmi ráda podotkla, že můj jediný odlitek je vskutku mým nejoblíbenějším dítětem, za které bych z fleku život položila! Přesto jsou chvíle, kdy bych nejraději tomu svišťovi sbalila dudlík a flašku mlíka a odevzdala ho někam, kde mají víc trpělivosti a pevnější nervy (nebo bezednější flašku libovolného anestetika pro dospělé – slivovice u nás teď celkem frčí). Jenže to není vždycky tak snadné, takže si od své dcery vyžírám její úžasné naschvály. A že je to celá maminka, umí vytáčet fakt statečně...
Katka Bobková
Marnost nad marnost...
Většina dam jistě uzná, že bez chlapa se žije těžko a smutně, kdežto s chlapem je život podstatně veselejší. A leckdy i „veselejší“. S pány tvorstva je to zkrátka někdy zatraceně složité. Ne teda, že by s ženskýma ne, s jednou koneckonců už pár desítek let žiju (rozuměj, se sebou samou), tak vím, o čem to tak zhruba je, ale chlapi jsou někdy prostě marní...
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 702x